Soragna 22.října

První koncertní den máme úspěšně za sebou. Sobota začala ráno poměrně typickou italskou snídaní, po které jsme se vypravili do nedalekého muzea věnovanému Giuseppe Verdimu – Villa Verdi. Po příjezdu jsme byli mírně pokáráni, že jdeme včas, na což Italové nejsou zvyklí, a aby nám ukázali, jak to má být správně, prohlídka muzea začala se zpožděním. Villa Verdi je Verdiho sídlo, kde strávil podstatnou část svého života a kde také komponoval svá známá díla.

Poté jsme se již vydali do místa našeho koncertu, do malého městečka Soragna, kde jsme se setkali s paní Satu Jalas-Risito a také panem profesorem Andreou Talmellim. Po vynikajícím obědě, který se nesl ve znamení pochutin typických pro zdejší oblast a který byl zakončen gelatem (to není pouze zmrzlina, je to prostě gelato), nás čekalo setkání s panem starostou na místní radnici. Pan starosta hrdě nesl šerpu příslušící jeho úřadu a po krátkém povídání jsme obdrželi jako dar dva svazky obrazových publikací, které jsou věnovány Soragne a okolí.

Tím náš program zdaleka nekončil. Naproti radnici se nachází místní zámek Rocca di Soragna, kam nás přišel pozdravit majitel, místní princ. Měli jsme možnost zúčastnit se prohlídky sídla, kde jsme se dozvěděli i zajímavé věci z historie. Jelikož se blížil čas večeře – jinými slovy už jsme asi celé dvě hodiny nejedli – přemístili jsme se do místního bufetu, kde nás čekalo pohoštění. Kromě typického prosciutta a dalších italských salámů, byl součástí pohoštění i typický sýr pro tuto oblast, což je parmezán, konkrétně Parmiggiano Reggiano.

Koncert se konal v místním kostele s dlouhým názvem La Chiesa della Beata Vergine del Carmine e San Rocco. Účast byla hojná a také to bylo to poprvé, co se tento program hrál takto v celku, což děti i po tak náročném dni s přehledem zvládly, dokonce i když nebyla přestávka. Po koncertě jsme obdrželi pochvalné a nadšené reakce od místního publika, které nešetřilo slovy jako „bravissimo“ (skvělé), „sono emozionata“ (jsem dojatá), atd.

Pak už nás čekalo jen malé občerstvení po koncertě, zabalení nástrojů a rozloučení s místním osazenstvem, které doufá, že se orchestr do Soragny v budoucnosti ještě vrátí. Zpátky do hostelu jsme dorazili v pozdních hodinách, plni zážitků z dnešního dne a natěšeni na pokračování našeho italského dobrodružství.

Všechny děti posílají pozdravy domů.

Přikládám i fotky od Aničky: