Milano 28. října

Dnešním ránem nám začal druhý den v Miláně a zároveň poslední den v Itálii. Abychom si ho náležitě užili, čekaly nás hned dva koncerty. Po řádném odevzdání klíčů a opuštění hostelu jsme se vydali směrem k hradu Sforzesco, kde nás u muzea hudebních nástrojů čekal pan Galli. Hrad je postaven z červených cihel a dříve sloužil mocné dynastii Sforzů, která vládla renesančnímu Milánu. Dnes je domovem několika zajímavých muzeí.

Vzhledem k tomu, že jsme dnes byli bez snídaně, vytvořili jsme dvoučlennou skupinku a vydali se na dobrodružnou cestu za jídlem. Chlapec v místním baru nás odmítl s tím, že připravit nám 22 croissantů „non é possibile“. Došli jsme proto do jiného snack baru, kde nám přislíbili zásobu panini, ovšem z dosud nejasného důvodu, místo toho, aby nám zabalili již hotové bagetky, začali nám připravovat nové. A vůbec je nevyvedlo z míry, když jsme jim v 9:31 oznámili, že náš koncert začíná v 9:30. Holt Itálie.

Také když jsme se vrátili zpět do sálu, publikum teprve pozvolna přicházelo. Dnes byli našimi posluchači studenti místních základních a středních škol. Oproti ostatním vystoupením také v polovině koncertu proběhla menší diskuze. Studenti si připravili otázky, které orchestru pokládali. Zajímalo je například, v kolika letech a proč začali hrát na hudební nástroj, zda svého rozhodnutí někdy litovali, co je žene kupředu, nebo jak tráví volný čas, pokud nějaký mají.

Koncerty měly úspěch, dokonce při přídavku u druhého koncertu celý sál tleskal do rytmu. Tedy, pokoušel se tleskat do rytmu. Tím se zakončil náš sedmý koncert během sedmi dní. Všichni to zvládli naprosto s přehledem a zaslouží si velký obdiv a poděkování za skvěle odvedenou práci.

Po koncertě jsme se vydali do nedaleké restaurace, kde jsme si vychutnali pravé italské menu. Jako předkrm prosciutto a další druhy salámů, jako další chod těstoviny carbonara, nebo těstoviny al ragú, případně risotto, a jako dezert samozřejmě vynikající tiramisu (ne nadarmo tento dezert v překladu znamená "vytáhni mě vzhůru" – tira mi su – aneb dodej mi energii).

Po obědě jsme se rozloučili s paní Satu a poděkovali jí za skvělou organizaci našich italských koncertů. Abychom se trochu protáhli, vydali jsme se na procházku k dominantě Milána – dómu. Tato monumentální katedrála je postavena z narůžovělého mramoru a na vrcholu se nachází 135 zdobených věžiček. Odtud jsme prošli slavnou nákupní galerií Vittorio Emanuele II, která je také označována jako krásný obývací pokoj města. Nachází se zde obchody luxusních značek jako například Gucci, Versace, Prada, Louis Vuitton, a další. Galerií jsme se vynořili na náměstíčku, kde se tyčí socha Leonarda da Vinciho, která se dívá na slavné divadlo La Scala.

Poté jsme se vrátili zpět k hradu, kde jsme si vyzvedli nástroje, naložili je do autobusu a vydali se na zmrzlinu. Cestou jsme ovšem potkali obchůdek s čokoládou z Perugie, kde se vyrábí známé čokoládové bonbony Baci, které v sobě ukrývají milostný citát. Po zmrzlině jsme nasedli do autobusu a opustili Milán. Cestou domů jsme se stavili na jídle a pak už jen hledali vhodnou polohu na sedačkách, abychom se aspoň trochu vyspali.